HRANICE (MOŽNOSTÍ) NA MORAVĚ

Koncert v Hranicích se vyznačoval několika specifiky. Tak za prvé byl pátý. Za druhé jsem neprasknul strunu, za třetí byl nejlepší, za čtvrté jsme nepotkali žádné Pastrňáky, Pavlíčky a Baumaxy, za páté nebyl první.

Publikum správně zlobilo, od první písničky do toho šlo s námi… a tak ani nebylo znát, jak je některým z nás po opavské jízdě mdlo (Jiří před vstupem na pódium: „Kdybych náhodou usnul, tak mě vzbuďte.“) Ba naopak. Znovu se potvrdilo, že kapela zmožená hraje často líp než kapela odpočatá. Tempo písní Párek a Tanečnice se vrátilo do normálu, novinka Mezi řádky je čím pomalejší, tím lepší… a zabírá nečekaně dobře. Je to křehká písnička, kde se v jedné ze slok dostáváme asi do největšího pianka v historii Hromosvodu. Měl jsem původně obavy, ale zatím všude na šňůře bylo v tu chvíli ticho, že by byl slyšet i ten špendlík, kdyby ho někdo donesl do klubu, žmoulal a během této skladby neopatrně upustil na dlaždičky (no, sáhněte si do svědomí: jistě i vy nosíte na koncerty špendlíky).

Pořadatel Martin Kapek kulturu v Hranicích umí. Jasným důkazem je, že u vstupu prodal tričko Hromosvodu. To se zatím nepovedlo nikomu před ním – zvláštní cenu v podobě několika Tullamorek převzal osobně po koncertě a jak velí slušnost, všechny je otočil. Takže se leckterým z nás nepodařilo splnit odpolední závazek, že tentokrát půjdeme spát ihned po produkci, vstaneme ráno a užijeme valašského jara. Cenu převzal v několika exemplářích taktéž Jirka Vlasák, který se během vystoupení zásadně podílel na reklamě na tričko. Do mikrofonu doslova řekl: „kupte si tričko!“ Za to sám sebe odměnil čtyřmi litry piva a pak vlál.

S Martinem, mimo jiné frontmanem kapely Traktor, který má plné rukávy historek a vtipů, proběhla tedy nakonec hutná družba. Mužskou část kapely odvezl do 1,5km vzdáleného hotelu Slavia taxík v půl čtvrté ráno, stálo to 37Kč, tedy o korunu víc než rizoto v Olomouci.

Ještě k Zámeckému klubu, kde jsme hráli… Je to další poměrně nový klub na scéně, kde trochu problematičtější akustiku hravě dožene genius loci. Dobrá zpráva je, že ve 21. století kluby nejen zanikají, ale občas i vznikají. A že jsou města, která je podporují (například Hranice a Opava). No a konečně, zajímá to i lidi – bylo plno. Na baru jsme se po hraní dočkali několika milých reakci (jakož i darovaného nápoje Monte Negro, jemuž na zuby nekoukej). Návštěvníky většinou táhne prvotně Jablkoň s tím, že předkapelu nějak přežijí – a pak se diví a chválí, že to byla přidaná hodnota. Zatím.

Další den je myslím dnes a je to sobota. Po poledni jsme posnídali podprůměrný oběd v hotelu Slavia, já si své býčí koule odnesl na pokoj a doprovodil jimi slalom ve Špindlu přenášený na ČT4 (Marlies Schieldová je nadčlověk!).

Po chvíli slunění, přeskakování větráků a focení skopičin na trávě u zámku jsme vyrazili směr skanzen Rožnov. Zde jsme v rychlosti prosmejčili historické bejváky, sežrali něco jehněčích klobás a vyrazili na Pustevny. Zdravíme z hotelu Tanečnica. Strašně tu fičí, asi zase pojedeme zpátky do Rožnova. Bylo by to vhodné i vzhledem k tomu, že nám tam za dvě hodinky začíná koncert. Poslední koncert divoké tour.

Ondřej